O projektu Lebensborn, další zrůdnosti nacistického režimu, jsem se v literatuře zatím moc nedočetla. Jistou představu jsem sice získala před časem z českého filmu Pramen života z roku 2000, přesto jsem ale zvědavě sáhla po knížce "Hitlerovy ukradené děti", která se věnuje projektu Lebensborn. Hlavně je však příběhem ženy, která pátrá po své identitě, o kterou přišla, když ji jako devítiměsíční miminko nacisté ukradli jejím jugoslávským rodičům, odvezli ji do Německa a umístili do německé rodiny loajální nacistickému režimu. Svůj příběh nám vypráví Ingrid von Oelhafen alias Erika Matková.

Název: Hitlerovy ukradené děti
Autor: Ingrid von Oelhafen, Tim Tate
Nakladatelství: Nakladatelství Cosmopolis
Počet stran: 320
Rok: 2019
Psal se rok 1942, když německá armáda okupovala Jugoslávii. A stejně jako jinde v okupovaných zemích i zde nacisti kromě vraždění a páchání jiných zvěrstev, podrobovali děti místních obyvatel přísným zdravotním prohlídkám, aby zjistili, zda splňují přísná rasová kritéria a jsou tudíž vhodné pro proces germanizace a vyšlechtění čisté árijské rasy. Takovýmto sítem prošla i Erika, která se takto jako miminko dostala do Německa, kde se z ní stala Ingrid. O tom však děvčátko vyrůstající v Německu, bohužel ne u milujících rodičů, nemělo ani potuchy. Teprve mnohem později začala zjišťovat jisté nesrovnalosti. Než se jí pak podařilo odhalit celou pravdu, uběhly desítky let a teprve na prahu důchodového věku dospěla na své cestě za odhalením svého původu ke zdárnému konci.
Jaká úskalí musela překonávat a které momenty a setkání sehrály velkou roli v tomto odhalování, se dozvídáme z vyprávění samotné Ingrid, kterou celý život pronásledoval pocit vykořeněnosti, vlastní nedostatečnosti a méněcennosti. V knížce je k tomuto použit tento citát francouzské filozofky a aktivistky Simone Weilové:
"Vykořeněnost je tou zdaleka nejnebezpečnější chorobou, jíž je lidská společnost vystavená. Kdokoliv je vykořeněný, vykořeňuje další. Kdo je sám zakořeněný, nevykořeňuje jiné. Být zakořeněný je asi nejdůležitější a nejčastěji přehlíženou potřebou lidské duše."
V knížce je použito mnoho citací z materiálů samotného Himmlera, strůjce programu Lebensborn, které dokreslují, jakým způsobem probíhal proces germanizace.
A jak se mi knížka četla? Lehce i těžce zároveň. Knížka je napsaná čtivě a poutavě, to umožňuje číst knížku takřka jedním dechem. Pojednává ale o vážných věcech, u kterých Vám rozum zůstává stát. A není to vždy lehké rozdýchat. Je potřeba, aby se o takových věcech psalo. Je důležité nezapomenout.
Tahle knížka nepopisuje válečné hrůzy z koncentračních táborů, přesto se dotýká tématu s válkou úzce spjatého a neméně odstrašujícího. Vždyť postihlo až půl milionu dětí z celé Evropy. A následky si většina z nich sebou nese/nesla celý život.
Knížku doporučuji k přečtení.
Hodnocení: 5/5

