Říjen 2018

Přečteno za měsíc - září

6. října 2018 v 10:40 | jahlina |  Přečteno za měsíc
Je tu říjen a já se ohlížím za uplynulým měsícem a jsem tu opět s přehledem přečtených knih. Začátek školního roku poznamenal moje čtecí nasazení a já v září přečetla celkem 4 knihy. Nově uvádím také jednu audioknihu, kterou jsem poslouchala v autě, většinou na cestách do práce z práce.

Hon na mrtvého - Tim Weaver


Tato kniha je prvním dílem v sérii s vyšetřovatelem Davidem Rakerem, který se specializuje na hledání ztracených lidí. Už delší dobu po této sérii pokukuju, u nás již vyšlo asi sedm dílů, a tak jsem se s chutí pustila do čtení prvního dílu. S Davidem jsme se zde potkali v době, kdy mu zemřela milovaná manželka a on je zdrcený. Ani neví, jak bude žít dál. A v tomto rozpoložení ho kontaktuje manželčina kamarádka, které před šesti lety zmizel syn Alex a jehož mrtvola byla následně nalezena ve vraku ohořelého auta. Jenže ona si je celkem jistá, že ho nedávno zahlédla ve městě. Vypadá to celkem nepravděpodobně, ale její jistota Davida nakonec přesvědčí, aby začal po Alexovi pátrat. Postupně rozplétá složitý a zamotaný příběh a setkává se s velmi nebezpečnými lidmi.
Víc už z děje prozrazovat nebudu. Přiznám se, že ačkoliv byl případ napínavý, postava Davida mi byla celkem sympatická, celkově hodnotím spíš jako průměr. Chvílemi jsem se nudila, měla jsem chuť přeskakovat stránky, chvílemi jsem zase četla napjatá, co bude dál. Závěr byl překvapivý. Asi si někdy přečtu pokračování, ale hned to nebude.

Hotýlek - Alena Mornštajnová


Hotýlek vyšel jako druhá kniha od Aleny Mornštajnové, mně se dostala do rukou jako třetí, resp. čtvrtá (když počítám i dětskou knihu Strašidýlko Stráša), a byla jsem opět nadšená. Schéma příběhu je hodně podobné Slepé mapě, ale tentokrát se zde vypráví o rodině pana Leopolda, majitele hotýlku, který funguje spíše jako hodinový hotel. Hotýlek byl založen v době první republiky, přečkal válku i totalitní režim. Osudy jednotlivých postav jsou hodně dramatické a zamotané. Četla jsem jedním dechem. Osobně se moc těším na další knížku od této autorky. Hrdě se řadím se do řad fanoušků Aleny Mornštajnové.

Pád do tmy - Klára Janečková


Byla jsem na křtu této knihy, knihu jsem zakoupila a hned jsem se také pustila do čtení. Je to moje první setkání s touto autorkou a myslím, že dopadlo více než dobře :-) Kniha se mi četla lehce, vyhovoval mi styl psaní, který je takový úspornější a k tomu se mi moc líbí obálka. Hlavní postavou je Tereza Brašová, která v osmnácti letech utekla z domova, protože ji její otčím zneužíval. Útočiště nalezla ve Slovinsku v oblasti jeskyní, kde se stala průvodkyní. Její otčím se mezitím stává velmi politicky úspěšný, má novou rodinu, ale po Tereze stále pátrá. Po nehodě v jeskyních, kterou Tereza přežila a k tomu zachránila další turistku, a dostala se díky tomu do medií, se mu to konečně podaří. Rozhodne se využít příležitosti dostat Terezu zpět do Čech a navíc využít její mediální slávy ve svůj prospěch. To se mu podaří. Tereza poznává, že se Brašov vůbec nezměnil, je zlý, navíc pravděpodobně zneužívá i svou další nevlastní dceru. Zda mu to bude i nadále procházet a zda Tereza najde sílu, jak se otčímovi postavit se dočtete v této knize.

Dobře mi tak - Radka Třeštíková


Hlavním hrdinou je malíř Boris, který se rozvádí se svou manželkou. Rozhodně se nedá označit za dobrého otce svému synovi. Je sebestředný a bezohledný. Životní změna způsobená rozvodem ho donutí zamyslet se nad svým dosavadním životem. Snaží se napravit svůj vztah k synovi, který je už téměř dospělý. V tomto rozpoložení se zamiluje do šestnáctileté Eriky, která mu je modelem k novému obrazu...
No, četla jsem Bábovky a Osm. Obě tyto knížky se mi líbily, ale Dobře mi tak mě příliš neoslovilo. Rozuzlení bylo celkem předvídatelné, i když jedno překvapení na mě čekalo. Bylo pro mě dost nepochopitelné Borisovo uvažování, opravdu takhle někteří muži přemýšlí? Je to útlá knížka na dva večery, ale já se s ní prala celý týden. Tak snad nová autorčina knížka Veselí, na kterou se chystám, bude lepší.

Žítkovské bohyně - Kateřina Tučková (audio)

Načteno bylo Terezou Bebarovou a Miroslavem Táborským.
V poslouchání audioknih jsem nováčkem. Toto je moje druhá po Laskonkách od Báry Nesvadbové. O Žítkovských bohyních jsem slyšela jen samé superlativy. Ano, je to pozoruhodné dílo.
Prostřednictvím Dory Idesové, poslední z potomků bohyní, která ale již nepraktikuje prastaré techniky svých předků, se seznamujeme s krajem Bílých Karpat. Tam vysoko v kopcích stranou od lidí žili ženy, které si říkali bohyně a uměli věštit budoucnoust, léčit. Vyznali se v bylinách i magii. Dora vzpomíná na své dětství, svou matku, tetu Surmenu i další bohyně. Později však všechny události vidí v jiném světle, když se dostane ke spisům v archivech, v 90. letech se dostane dokonce ke spisu StB, který byl veden na její tetu Surmenu. Najednou, to co vypadalo jako sled nešťastných událostí, dostane úplně jiný rozměr. Bohyně, které přežily pogromy na čarodějnice, přežily i válku, byli likvidovány jako nebezpečný živel normalizačním režimem... Dora postuně rozplétá osudy své rodiny i ostatních bohyň.
Poslech audio knihy byl pro mě zážitkem a věřím, že i přečtení knihy by bylo úchvatné. A docela mě zajímá filmové zpracování, které by mělo vzniknout.

Budu ráda, když se se mnou podělíte, o své čtenářské dojmy v komentářích.