Houbařka

Pátek v 22:57 | jahlina |  Recenze

Kniha Houbařka od Viktorie Hanišové mě zaujala už svou černou obálkou a použitými ilustracemi Ernsta Haeckela, německého přírodovědce. Po přečtení anotace se mi vybavila jiná knížka, kterou jsem sice nečetla, ale asociace sběru léčivých bylin v knize Do tmy od Anny Bolavé (mimochodem jsem nedávno četla jedním dechem její knihu Ke dnu) oproti sběru hub zafungovala. To mě kupodivu povzbudilo, abych si právě tuhle knížku přečetla.

Hlavní hrdinkou je pětadvacetiletá Sára (alias Sisi), která už sedm let přebývá v chátrající chalupě ve Dvorcích, malé vesničce v Pošumaví a každé ráno od jara do podzimu vyráží v pohorkách po tátovi, s košíkem s utěrkou a nožem na houby.

"Tak to chodí od dubna, kdy ještě rostou penízovky a začínají se objevovat smrže a kačenky, až do listopadu, ve kterém při troše štěstí občas narazím na václavky a šťavnatky. Trasu v podstatě neměním, jen ji sem tam mírně poupravím podle ročného období. Na jaře, kdy je příroda v pošumavském lese ještě cudně zahalená a křehká, uhýbám z lesa na prosluněné pastviny a pole, kde slídím po májovkách a špičkách, v listnáčích mám zase počíháno na kačenky a opěnky. Po každém výpadu se ale zase rychle vrátím ke své společnici, stezce, která už nedočkavě vyhlíží mé boty."

Sběr hub je kromě invalidního důchodu jejím jediným zdrojem obživy. Houby prodává do místní hospody "Muchomůrka" za pár stovek. Sbírat houby ji v dětství naučil tatínek a je v tom opravdu dobrá. Zdá se, že tahle stereotypní činnost a stále stejná trasa, z níž se jen nerada občas vzdálí, jí dodává pocit jistoty. Ale zároveň jí udržuje v pomyslném kruhu, ze kterého se nelze jen tak vymanit. Jednou za čas zajede do Plzně ke své psychiatričce Mouchové na pravidelnou kontrolu. Předepisované léky však neužívá. Knížka začíná matčinou smrtí, která ale Sáru příliš z rovnováhy nevyvede. Hned je jasné, že minulost ukrývá nějaké tajemství a že rodinné vztahy jsou narušené. Sára je od rodiny odloučená už sedm let, otec s matkou jsou nyní po smrti a s bratry si Sára nerozumí. Ale postupně zjišťujeme, že Sářina vykořeněnost trvá mnohem déle a sahá dále do dětství. Pod povrchem bují něco, co je na povrchu jen sotva patrné - jako mycelium.

"Ale mycelium si stejně vždycky najde cestu na povrch, když přijde jeho čas. Někdy předstírá, že neexistuje. Ani sebelepší houbař by ho pod povrchem nevytušil, může celé měsíce i roky opatrně vyčkávat a na povrch jen sem tam vyslat pár plodnic, a pak stačí pár dní střídavého deště a slunného počasí a mycelium naplno projeví svoji sílu."

Nechci z děje prozrazovat více, jen k tomu závěru se vyjádřit musím. Zdá se, že vše spěje k nějakému rozřešení, zhruba v půlce knížky to chvíli vypadá na happyend. Dojde však ke zvratu a konec je hodně otevřený. I když poslední věta Sáry: "Brácha, já už na houby nikdy nepůjdu." hodně napovídá, já jí hrdince příliš nevěřím a moc ráda bych si přečetla nějaké volné pokračování, abych se dozvěděla, co bude se Sárou dál.

Obvykle nevyhledávám knížky, kde se předlouze něco popisuje. Mám tendenci nudné popisy, které neposouvají děj dál přeskakovat. Ale tady naopak oceňuji krásné popisy šumavské přírody, které vůbec nepůsobí zdlouhavě. Jsou takové lehké a hravé. Udávají rytmus. Jakoby v kontrastu k závažnosti událostí, které jsou skryty, ale které postupně odhalujeme.

A těch názvů hub, které Sára sbírá a které jsem snad ani nikdy neslyšela… Patřím totiž mezi houbaře "přizdisráče" (slovy Sáry), kteří sází na jistotu a sbírám obvykle jen houby s molitanem, tedy hřiby. Houby, které mají chladič neboli lupeny, raději nechávám být, co kdyby to byla nějaká muchomůrka."

Knížku jsem četla jedním dechem poháněná zvědavostí. Myslím, že vyhledám i autorčinu první knížku Anežka a budu se těšit na další ještě nenapsaná díla.

Viktorie Hanišová pochází z Prahy, vystudovala anglistiku a germanistiku na Univerzitě Karlově. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. V jednom rozhovoru jsem se dozvěděla, že je matkou 3 dětí.

 

Moje setkání s čtenářskými výzvami

Úterý v 21:56 | jahlina |  Nezařazeno
Jsou to už tři roky, co do mé mailové schránky přišel newsletter z eMimina (portál o těhotenství a dětech), kam jsem se registrovala už před časem, když jsem se stala maminkou. Přiznám se, že podobné maily dost často mažu bez přečtení, ale tady mě do očí praštila upoutávka na Letní čtenářské bingo. Rozklikla jsem, abych se dozvěděla, oč jde.

Zjistila jsem, že jedna členka založila diskuzi s tímto názvem a vyzývá ostatní k účasti na letní čtenářské hře, která spočívala v přečtení 9 knížek dle zadání (9 okruhů - např. knížka od autora ze středního východu nebo autora píšícího ve francouzštině, apod.) v období od prvního do posledního letního dne. Ačkoliv jsem vždycky ráda četla, přišlo mi, že za cca 3 měsíce přečíst 9 knížek nebude úplně lehké. Ale rozhodla jsem se to zkusit. Věřím, že spousta lidí řekne, že čtou rádi, ale nestojí o žádný diktát toho, co mají číst a o žádné časové limity. Mě taková výzva zaujala a pustila jsem se do ní s chutí. Oříškem bylo, že jsem vůbec neměla přestavu, co budu do některých kategorií vůbec číst. A zároveň jsem samozřejmně chtěla číst knížky, které mě budou bavit. Prolezla jsem knihovnu, inspirovala jsem se četbou ostatních účastnic, dále jsem objevila knižní portál, o kterém jsem do té doby neměla potuchy, a to Databazeknih.cz. A nakonec jsem objevila nové autory, v některých případech jsem se vešla do svého oblíbeného krimi žánru. A Bingo jsem měla splněné s měsíčním předstihem. Mezi knížky, které jsem tehdy přečetla a na které bych za normálních okolností nepřišla byly Trává zpívá od Doris Lessing, Tančící arabové od Sajjida Kašua nebo třeba povídková knížka od Šiniči Hošiho Očekávání. A byla jsem příjemně překvapená.

Na zmiňované Databázi knih jsem navíc našla další tentokráte celoroční výzvu, která je vypsaná na daný rok a témat je celkem 20. Knihy lze přidat do výzvy kdykoliv během roku, takže jsem se hned rozhodla plnit i tu. A nakonec ji dotáhla.

Účast k výzvě mě k ničemu nezavazuje. Ale přivedla mě k zajímavým autorům a knížkám, začala jsem sledovat, co nového vychází. Začala jsem knihy i kupovat, už nevystačím jen s půjčováním knih v knihovně. Někdy mám pocit, že zájem se stává posedlostí. A nakonec mě to dohnalo i psát tenhle blog, abych mohla své čtecí zážitky sdílet. Jsem momentálně na své knižní vlně.

Momentálně probíhá další kolo tentokráte jarního čtenářského binga zde
Čtenářská výzva 2018 zde

A jaký je Váš názor na podobné projekty?


Střípky a dojmy ze Světa knih 2018

12. května 2018 v 23:35 | jahlina |  Nezařazeno
Dnes se mi podařilo navštívit veletrh Svět knihy 2018. Rozhodnutí, že se tam podívám, padlo teprve včera večer, když zbytek mojí rodinky odjel na víkend pryč. Narychlo jsem proběhla program, abych si udělala představu, co bych asi tak chtěla stihnout. Jak uvidíte, zaměřila jsem se na své oblíbené české autory.

Po půl deváté ráno jsem vyrazila. Sebou jsem si zabalila knížku Jasnozřivost od Ireny Obermannové, kterou jsem si zrovna v pátek vyzvedla z Uloženky. Moje první kroky po příjezdu na výstaviště a zakoupení vstupenky totiž vedly do stánku Albatros Media, kde v 10:00 měly odstartovat křest a autogramiáda téhle knížky. Už jsem ji zmiňovala mezi květnovými novinkami. Je to v řadě druhá kniha s detektivní zápletkou s hlavní hrdinkou Alicí Šíma, geniální šachistkou. Na tohle pokračování jsem se moc těšila a jsem šťastná, že ji mám i podepsanou od autorky. Navíc jsem se o autorce dozvěděla, že v Kytlicích, kde se děj odehrává, má chalupu, postavu šachistky Alice Šíma už nosila v hlavě delší dobu, sama šachy nehraje, ale jedna z jejích dcer je hrála na republikové úrovni. Kmotrou knihy je herečka Marika Šopovská. Kniha se ale nekřtila šampaňským, nýbrž zeleným smothie. Zelené smothie prý hraje také svou roli v knížce. Jakou? To se zatím musím nechat překvapit…


Po získání podpisu jsem již mazala na besedu s autory nakladatelství Alpress ve velkém sále, kterou vedl pan Jan Přeučil a zpovídal Hanu Whitton, Karla Cubecu a Zdeňka Hanku. Nejvíce jsem byla zvědavá na paní Whitton, českou autorku, která žije ve Velké Británii. Ráda čtu její knihy o významných ženách české historie. V současné době prý pracuje na knížce o dceři Jiřího z Poděbrad. Věřím, že to bude další zajímavé čtení. Ale dříve mě čeká příběh Anny Lucemburské, dcery Jana Lucemburského, což je letošní novinka, kterou mám doma připravenou k přečtení.


Z besedy s Michalem Vieweghem, mým oblíbeným autorem, jsem viděla jen kousek a později jsem ho zastihla ještě při podpisování knížek. Věřte, že fronta na tohoto nejprodávanějšího českého autora byla nekonečná. Dlouhá byla fronta i na podpis Sáry Saudkové, která zde představovala svou novou knihu Déšť.


Do horního patra hlavního sálu jsem se zašla občerstvit a udělala jsem dobře. Pohled pěkně z nadhledu byl působivý. Nicméně jsem se koukala, co nejrychleji vrátit do víru dění. A málem jsem nabourala do Táni Vilhelmové, která přijela s Vojtou Dykem. Vydala jsem se za nimi v závěsu, abych došla na místo, kde se konala křest audioknihy Svatební cesta do Jiljí. Pamatujete se přece na zfilmovanou novelu Miroslava Skály, kde hlavní role ztvárnili Libuše Šafránková a Josef Abrhám? Táňa Vilhelmová a Vojta Dyk převzali štafetu a natočili se Supraphonem zvukovou podobu této povídky. A kdo ví, možná je i jejich svatba na spadnutí. Díky technickým problémům jsme mohli slyšet jen první a závěrečnou větu z CD, ale ačkoliv nemám velké zkušenosti s audioknihami, tuhle mám chuť si poslechnout.


V sále, no spíše sálečku audioknih jsem si počkala ještě na jednu křest a to mé srdeční záležitosti Hana od Aleny Mornštajnové, která teď vyšla i podobě audioknihy v nakladatelství OneHotBook. Postavu Hany namluvila herečka Lenka Vlasáková, která společně s režisérkou Jitkou Škápíkovou CD pokřtily. Ani tady nechyběly osudné žloutkové věnečky, které v knize zapříčinily tyfovou epidemii. Věděli jste, že ve Valašském Meziříčí skutečně v padesátých letech propukl tyfus a že za to mohl tento lahodný zákusek? Sekt bouchl trochu předčasně a způsobil úlek přítomných dam, ale alespoň byla trochu legrace.


A než jsem se po sedmi hodinách na pražském výstavišti vydala zase na cestu domu, navštívila jsem ještě jednou stánek Albatrosu. Podepisující se Halinu Pawlowskou vystřídala beseda na téma Současná česká detektivka s účastí předních českých představitelů tohoto žánru - Jiřím Březinou, Michaelou Klevisovou a Zdenkou Hamerovou a také Luborem Faltejskem předsedou poroty pro udělování ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivku. Tento žánr je mým oblíbeným a české detektivky mě hodně baví. Jiří Březina v současné době pracuje na třetí krimi s postavou Tomáše Volfa pod názvem Vzplanutí (předchozí Promlčení (2015), Poledníce (2016)), za svou prvotinu Na kopci získal zmiňovanou cenu Jiřího Marka. Jeho oblíbeným autorem detektivek je sir Arthur Conan Doyle. Míša Klevisová je autorkou pěti detektivek s postavou Josefa Bergmana, je dvojnásobnou držitelkou ceny Jiřího Marka. Její oblíbenou autorkou je P. D. Jamesová, ke které byla zpočátku přirovnávána. Podle jejích detektivek bude ČT brzy připravovat seriál. I ona pracuje na nové knize, ale název z pověrčivosti neprozradila. A konečně Zdenka Hamerová píše spíše společenský román s detektivní zápletkou, kdy hlavní postavou není policista ale žena, která se sama musí dostat ze šlamastiky, do které se dostala. Poslední knížka Bílá tma na mě také čeká k přečtení. V současné době je členkou poroty pro udělování cen Jiřího Marka. Pracuje na nové knížce, která ponese název Panáček z popela. Její oblíbenou autorkou je Joy Fieldingová.


Jsem moc ráda, že jsem se na Svět knihy vypravila. Doufám, že se mi to podaří i příště. Všichni autoři, se kterými jsem se dneska setkala, byli moc sympatičtí. A už se moc těším na jejich knížky.
A co vy, byli jste tam někdo taky? Co se Vám líbilo?
 


V květnu vychází

9. května 2018 v 18:00 | jahlina |  Novinky

Ahoj všem,

květen je v plném proudu. Za námi jsou už i oba květnové svátky a já jsem tu s přehledem, co jsem si vyhlédla mezi novinkami, které vycházejí v tomto měsíci:

Jasnozřivost
Irena Obermannová - Motto


Anotace: zde
Proč mě zaujala: Na tuhle detektivku se těším moc. Jedná se o pokračování loňského románu Dobré duše, kde jsem se seznámila s postavou známé šachistky Alice Šíma, která se nachomýtla k vraždě starostky v městečku, kam přijela hrát simultánní partii šachu. Alice je divný pavouk, ale postupně mi byla čím dál víc sympatická. Takže tuhle knížku už jsem si rovnou předobjednala.

Nepouštěj se mé ruky
Michel Bussi - Motto
Anotace: zde
Proč mě zaujala: Jedná se o thriller od autora, od kterého jsem četla Vážku. A ta byla hodně dobrá. Podle anotace vypadá i tahle knížka zajímavě. Věřím, že napětí a zajímavé zvraty nebudou chybět.

Komu straší ve věži
Marie Rejfová - Mystery Press
Anotace: zde
Proč mě zaujala: Další česká detektivka, která je druhá v pořadí po Kdo jinému jámu kopá, která se mi hodně líbila. Hlavní hrdinka Josefína Divíšková je učitelkou, ale tak trochu praštěnou a plete se do vyšetřování komisaři Tvrdíkovi. Mezi oběma hrdiny to správně jiskří, knížka nepostrádá humor a nadsázku. Určitě si ji ujít nenechám.

Manželka mezi námi
Greer Hendricks, Sarah Pekkanen - Motto
Anotace: zde
Proč mě zaujala: Tohle bude určitě napínavý thriller od dvojice amerických autorů, soudím tak čistě podle anotace, která mě zaujala. A jako bonus by se mi knížka hodila do výzvy - kniha od více autorů.

Ostny a oprátky
Jiří Padevět - Host
Anotace: zde
Proč mě zaujala: Další knížka od českého autora, která je trochu z jiného soudku. Dle anotace mě zaujala, nechám se překvapit.

Přečteno v měsíci duben

8. května 2018 v 20:03 | jahlina |  Přečteno za měsíc
Ahoj všem,

jsem tu s dubnovým přehledem přečtených knížek. V dubnu jsem přečetla celkem 6 knížek, což je můj obvyklý průměr. Můj výběr četby trochu ovlivňují i čtenářské výzvy, kterých se ráda účastním. V současné době plním dvě - celoroční na Databázi knih a jarní čtenářské bingo na Emimino.cz. O výzvách napíšu někdy samostatně a teď už ke zmiňovanému přehledu:

Muž a žena - Michal Viewegh

Tuhle knížku jsem získala jako recenzní výtisk. Přečetla jsem ji jedním dechem, autor patří k mým oblíbeným. Čtu na ni spoustu negativních reakcí, ale mně se opravdu líbila. Když srovnám s posledními knížkami, které od Viewegha vyšly a které vlivem jeho zdravotních problémů byly i pro mě slabší, tak tahle se povedla. Varování pro slabší nátury - autor používá hodně sprostých výrazů. Napsala jsem recenzi.

Velké maličkosti - Jodi Picoult

Velké maličkosti jsem vyhrála v soutěži na Facebooku už před koncem roku, ale k přečtení jsem se dostala až teď. Je to moje první knížka od této autorky, i když jsem četla mnoho pochvalných ohlasů na její Vypravěčku. Kniha nezklamala. Příběh černé sestry, která musela čelit obvinění z vraždy novorozence kvůli barvě své kůže, je působivý, nutí k zamyšlení. Je napsána velmi čtivě, střídání tří vypravěčů nám poskytuje různé úhly pohledu - černý, bílý a něco mezi tím.

Transport za věčnost - František Tichý

Knížka získala cenu Magnesia Litera 2018 v kategorii Kniha pro děti a mládež. Ale i dospělému má co říci. Děj se odehrává v průběhu 2. světové války a je o velkém klukovském přátelství, které překonává překážky i ty nepřekonatelné. Autor čerpá z autentických materiálů. Z příběhu mrazí. Kniha je doplněna krásnými ilustracemi Stanislava Setinského. Já válečná témata zrovna nevyhledávám, ale knížka se mi líbila.

Ke dnu - Anna Bolavá

Na tuhle knížku jsem byla hodně zvědává a přesto, že jsem si ji koupila už v loňském roce, došlo na ni až teď. Předchozí knížku této autorky Do tmy, která byla oceněna Magnesií Litera, jsem sice nečetla, ale obálka i anotace mě zaujaly. Děj začíná jako klasická krimi nálezem mrtvoly. O kriminálku se ale v žádném případě nejedná. Jedná se o popis života lidí v jednom malém městečku. Atmosféra je ponurá, lezavý podzim, nález mrtvoly a divní lidé kontrastují s blikající výzdobou blížícího se adventu. Četlo se mi až překvapivě dobře a chystám se i na předchozí knížku Do tmy.

Tma - Bernard Minier

Tento v pořadí už třetí případ Martina Servaze, francouzského detektiva jsem si nemohla nechat ujít. Tím spíš, že nedávno po Mrazu, Kruhu a Tmě vyšel další tentokrát pod názvem Noc. Tak abych neztratila krok. To ale neznamená, že to je jediný důvod. Tyhle detektivky mě prostě uchvátily. Tma je zase o něco lepší než ty předchozí. Martin se tentokrát pustí do prošetřování staršího případu úmrtí mladé umělkyně, který byl uzavřen jako sebevražda, ale Martina nové indicie vedou k přesvědčení, že vše bylo trochu jinak. Souběžně se rozbíhá noční můra úspěšné moderátorky Christine rozhlasové stanice, které se během pár dní hroutí celý její dosavadní život...

Jedenáct minut - Paulo Coelho

Tuhle knížku jsem si vybrala do Jarního čtenářského binga, kterého se účastním. Jedním z úkolů v zadání je přečíst jihoamerického autora. A tak jsem sáhla po autorovi, o kterém jsem hodně slyšela, ale zatím jsem od něj nic nečetla. Paulo Coelho mě příjemně překvapil. Jedenáct minut je příběh brazilské dívky Marie, která se vydá do světa, aby se stala úspěšnou modelkou. Vše je nakonec trochu jinak, Marie se musí potýkat s novými životními zkušenostmi. Najde nakonec, co hledá a prožije opravdovou lásku? Příběh je psán dle skutečného příběhu a vyprávění autora střídají zápisky z Mariina deníku...


Začínáme...

5. května 2018 v 18:36 | jahlina |  Nezařazeno
Ahoj všem čtenářům i nečtenářům,
přeju krásný jarní den. Venku svítí sluníčko a já tu sedím u počítače, protože jsem se konečně odhodlala založit si svůj vlastní knižní blog. Co mě k tomu vede? Ráda čtu a taky si o knížkách ráda povídám... A stále více mě láká hledat nové cesty, jak své knižní prožitky sdílet. A tak jsem tu teď s tímhle počinem. Sama jsem zvědavá, jak se mi povede. Vidím, že konkurence je veliká. Blogů je, jak hub po dešti. Já si ho chci tvořit hlavně pro radost, tak se tím nebudu stresovat.
Doufám, že najdu pár spřízněných duší, které si občas přečtou, co napíšu.
A o čem budu psát?
Ráda čtu detektivky, thrilery, občas zabrousím i do jiných žánrů. Mám ráda současné české autory. Účastním se různých knižních výzev, díky nimž právě sáhnu i po žánru, který normálně nečtu. A o tom všem bych tu ráda psala.
No, tak to je pro úvod vše. Pro začátek jdu dát dohromady přečtené knihy za duben a taky, co mě zaujalo v novinkách, které vychází v měsíci květnu.

Zatím se mějte.

Muž a žena

5. května 2018 v 17:43 | jahlina |  Recenze
S prvními dubnovými dny vyšla nová kniha známého českého spisovatele Michala Viewegha s názvem Muž a žena. Autora netřeba dlouho představovat. Za posledních téměř třicet let vydal přibližně stejný počet samostatných knih, některé se dočkaly i filmové podoby. Získal řadu ocenění a patří mezi nejprodávanější české autory. Tato nová kniha si však nese jedno prvenství. Byla vydána jako první Vieweghova kniha nakladatelstvím IKAR. Krásná červená obálka jen láká k přečtení.

Autor sáhl po osvědčeném tématu vztahů mezi mužem a ženou, které se nejednou osvědčilo a servíruje nám hned dvě novely na toto téma - jednu v mužském a druhou v ženském kabátě. První novela s názvem Family Frost je řekla bych typicky vieweghovská. Hlavním hrdinou je autobiograficky stylizovaný muž, bývalý úspěšný restauratér Vincent, který svůj podnikatelský neúspěch vyřešil tím, že si koupil chladící dodávku a začal rozvážet mražené potraviny. Následně se ocitl v troskách i jeho osobní život. Navíc od dětství trpí matčinou nenávistí zaměřenou na všechny muže bez výjimky a nechuti mu sdělit, kdo je jeho biologický otec příznačně nazývaný Tabu. Bude odhaleno toto střežené tajemství? A jak se Vincent popere s dalšími životními paradoxy?

Druhá novela nesoucí název Čarodějka z Křemelky má lehce fantaskní námět. Hlavní hrdinkou je krásná Dominika, která má navíc schopnost číst myšlenky. Jestli je krása dar nebo prokletí a zda je vůbec možné žít s člověkem, který Vám neustále vidí do hlavy, o tom si nechte vyprávět sexy čarodějkou Dominikou. I tady se setkáte s autobiografickou postavou tentokráte spisovatele Oskara (známe ho např. z knihy Výchova dívek v Čechách nebo dále z Povídek o manželství a o sexu, jen je tady o 20 let starší) a jako bonus si přečtete mininovelku, kterou autor předčítá při vlakovém autorském čtení. A právě ve vlaku se Dominika s Oskarem seznámí. Je otázka, zda z toho bude láska se šťastným happyendem…
Stejně jako u starších Vieweghových knih oceňuji autorův ironický humor a nadsázku. Knížku jsem si přečetla s chutí stejně jako kdysi Účastníky zájezdu nebo i další novější autorovy knihy. Místy mě pobavila, místy donutila k zamyšlení. Zkuste si představit, že byste opravdu viděli, co si lidé myslí.

Napsáno pro Knižní klub

Kam dál